Pohled do historie masáže
Masáž je původem z řeckého slova massó – třít, mačkat, hníst. Nejstarší písemné zmínky o masážích pocházejí z Číny, a to z 6.-5. století před naším letopočtem. V té době si císař Chuang-ti zapisoval poznatky lékařů.
Další písemné zmínky o masážích nacházíme v Indii a Egyptě. V Egyptě jsou zaznamenány staré texty o masážích na Ebersově papyru, což je dvacetimetrový svitek, který vznikl okolo roku 1600 před naším letopočtem. Tento dokument popisuje léčebné postupy a další poznatky, které se kombinují podle konkrétních potíží pacienta.
Znalosti o masážích se šířily do starověkého Řecka, kde je Hyppokratés používá k urychlování uzdravení po zlomeninách. Starověké masérské znalosti o masážích převzal Řím. Claudius Galénus – slavný římský lékař- masáže úspěšně používal na gladiátorech. Před bojem se poskytovaly rychlé a dráždivé masáže, po boji lehké a plynulé. Římané měli také v oblibě vyhřívané lázně, kde se poskytovaly masáže. I římští vladaři měli své maséry.
V osmnáctém století se velice zasloužil o rozvoj masáže švédský teolog Pir Henrik Ling, který vypracoval novou masérskou techniku, kde využil znalost fyziologie a tělesných cviků.
Přednosta Fyziatrického a balneologického ústavu Karlovy univerzity v Praze profesor Dr. Eduard Cmunt u nás zavedl masérskou školu a také vydal příručku s názvem „Masáž, lázeňské úkony a pedikůra“.
Tolik z historie.